Na Lapáku
Kdo by neznal místo při výjezdu z Rakovníka směrem na Lubnou či Pavlíkov, běžně nazývané Na Lapáku. Kdo by neznal místo, kde „lapaj“ policajti. I to je dnes jeden z výkladů pojmenování křižovatky s odbočkou do Huřvin. Ano, na několik posledních desetiletí by tento výklad s policejním lapáním seděl dokonale.
Pojďme ale v čase zpátky až na počátek dvacátého století, kdy tu stávala zájezdní hospoda a hospodářství patřící rodině Šmídově. Šmídovi, jak známo, vlastnili krom jiného mlýn ve městě.
Právě v tomto mlýně je momentálně za prací krajánek Jan Vavřinec Míčka, původem ze Šumavy. Slovo dalo slovo a pan Míčka se v roce 1908 s rodinou stěhuje ze Sušice do Rakovníka, právě do statku u Huřvin, kde po něm Šmídovi chtějí jediné – přesvědčit sedláky, kteří se tu na cestě za mletím stavují na jídlo a pití, aby si ze všech mlýnů v okolí vybrali právě mlýn Šmídův.
Takto lapaní sedláci pak sami dali hostinci název „Lapák“ neboli „Na Lapáku“.
------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------
U Gaiera
Pár let po druhé světové válce už bychom nikde nenašli obchod, jenž by nesl jméno jeho majitele. Co se potravin týče, titam byli po znárodnění samostatní řezníci a uzenáři, pekaři, cukráři i prodejci mléka či lahůdek. Koloniály vystřídaly obchody zbožím smíšeným a v šedesátých a sedmdesátých letech vyrostly v mnoha obcích a v nově zastavovaných částech měst samoobsluhy.
V roce 1970 se v Rakovníku za budovou soudu, přesněji mezi soudem a Petrovcovou vilou, začala stavět nízká delší budova. Dostala číslo popisné 2078. Její pravou část zaujímala samoobsluha, uprostřed se chodívalo do obchodu maso-uzeniny a úplně vlevo bylo ovoce-zelenina. Od zahájení prodeje v roce 1972 do roku 1973 vedla obchod paní Ludmila Pánková. Pak se vedoucím této prodejny Jednoty stal pan Jaroslav Gaier a zůstal jí věrný až do svého odchodu do důchodu v roce 1992. Každý, kdo jsme prodejnu kdy navštívili, nemohli jsme si nevšimnout úslužnosti a slušnosti, která se z ostatních obchodů dávno vytrácela, ale v tomto díky panu Gaierovi zůstala.
Jaroslav Gaier se vyučil u firmy Polánek. Pan Albert Polánek vlastnil koloniál ve svém domě na tehdejší ulici Jungmannově (později 5. května, dnes Pražské), kde ještě platilo „náš zákazník, náš pán“. Přestože se v padesátých letech za pult prodejen potravin doporučovaly spíše ženy, pan Gaier prodával od roku 1947 a od roku 1955 byl zaměstnancem Jednoty.
Na samoobsluhu u modrobílých věžáků vzpomíná její bývalý vedoucí velmi rád, stejně tak na kolektiv, ve kterém pracovaly například paní Prokšová, Lišková, Strnadová, Alterová, Ryvolová.
A tak se tedy stalo, že měl Rakovník i za doby socialismu zase obchod, který nesl – ne oficiálně, ale mezi lidem – po mnoho let příjmení svého vedoucího, a onomu místu v ulici Dukelských hrdinů většina Rakovničanů dodnes neřekne jinak než – U Gaiera.
------------------------------------------------------------------------------------------
