V apatyce nekoupí
------------------------------------------------------------------------------------------
Nenechte se zavalit kozlím zápachem
„...umění nenechat se zavalit všednodenními nepříjemnými prkotinami by společně s přátelstvím, empatií a zájmem o společné věci mohly vyřešit naprostou většinu případných úskalí...“
„Cožéé?“ - ozvalo se v naší kuchyni hned ze tří úst najednou.
„Helejte, tak si to pročtěte sami.“
Odevzdaně předložím rodině titulní stranu Radnice. Nevydržela jsem nápor úsměvů, zdůrazňování v textu se opakujících slov, žádosti o zpomalení čtení předlouhého souvětí a především -
„Fakt je tam slovo prkotina, jo? Vážně? Na titulní straně Informačního měsíčníku Královského města Rakovníka?“
Tak tohle je povzbuzení do Nového roku. Jakýpak tedy asi bude...
Ale vždyť oni to přece mysleli dobře. No tak chtějí být lidoví. Více lidoví, no.
Jenže na takovouhle lidovost jim ale někdo kašle. My také chceme reprezentaci města, úroveň a kultivovanost, a to projevu mluveného i písemného. Chceme moc?
Nemyslím si.
------------------------------------------------------------------------------------------
Přidělat cedulku na zeď. Prkotina přece...
Ve druhém dílu mojí knížky Když se v Rakovníku řekne jsem se přimlouvala, ať už bývalé bydliště klempíře a především velkého národovce a činného člena Čs. obce legionářské v Rakovníku - Václava Lechnýře - svoje prostory nabídne jakékoli expozici, přimlouvám se i za menší či větší formu „dání příchozímu na vědomí“, po člověku jakých kvalit nese Lechnýřovna svůj název.
Cedulky u vchodu jsem se dočkala. Bohužel je v dnešní době zřejmě podstatnější něco úplně jiného...
Opravy architektonicky cenné roubenky vyšly na téměř osm miliónů korun. Vážně by se nenašlo ještě pár haléřů na osm stejných šroubků pro solidní a rovné připevnění cedulky, jež zove někdejší bydliště pana Lechnýře novou atraktivitou cestovního ruchu? Mistr klempířský by měl jistě radost.
A což takhle na druhý pokus ceduli bez textové chyby?
------------------------------------------------------------------------------------------
Emanova ulice v Rakovníku? Která? Zřejmě všechny...
A kdo to byl, prosím vás, ten Eman?
Kdo to byl v Rakovníku ten Eman? - budou se jednou ptát generace budoucí při pročítání názvů ulic.
Že se vám pojmenování zdá smyšlené? Přitažené za vlasy? Ale vůbec ne.
Ulici Emanovu totiž najdeme na samotných internetových stránkách města Rakovníka! Ba co víc, najdeme ji v městské vyhlášce, konkrétně Obecně závazné vyhlášce č. 8/2011 o zákazu konzumace alkoholických nápojů na vymezených veřejných prostranstvích. A najdeme ji, bohužel, i v následující, č. 1/2012, jež onu původní mění.
Jistěže i mě, po několikaměsíčním pozorování známé party u autobusového nádraží, napadlo konečně se optat na městské policii, jak že to s tím popíjením na veřejnosti vlastně je.
- Dobrý den, vy mi jistě poradíte. Vyhláška přece platí od 1. ledna.
- Ano, od prvního první.
- Je tam vidím skoro každý den, ale nikdy jsem neviděla, že by je někdo od vás napomenul či pokutoval.
- Ne, nejsou tam každý den.
- Já jim přece nechci ubližovat, ale je to docela ostuda pro město. Lidé sem přijedou, a první, co v Rakovníku spatří, je močení u trafiky, opilecké pokřikování a samozřejmě popíjení na veřejnosti, zakázané už několik měsíců.
- No to máte těžký, tam je restaurace.
- Je tam jakýsi nonstop, no a co... Také stávají u drogerie, u trafiky...
- No a je tam předzahrádka a to je těžký, když si vyjdou ven s tím pivem...
- Ne. Nejsou tam žádné stolky, žádné slunečníky. A oni nevychází ven s pivem, mezi nimi kolují krabicová vína a říkám vám, že často stojí u trafiky.
Dochází mi slova, jasně si vybavuji červeně ohraničené lokality v příloze vyhlášky, loučím se se slovy, že děkuji, a že se opět zítra na autobusák zajdu podívat.
Druhý den prší. Známá parta tu opravdu dnes není. Na zemi stojí jen krabice od vína.
Doma se znovu zahloubám do znění vyhlášky. Nacházím chyby a překlepy. Přestože první bod článku 2 začíná větou - „Na území města se zakazuje konzumace alkoholických nápojů na veřejných prostranstvích uvedených v příloze č. 1...“ atd., tak bod třetí stejného článku začíná - „Zákaz konzumace alkoholických nápojů se nevztahuje na veřejná prostranství vymezená v příloze č. 1“, ...
Sakra, proč si to protiřečí... Motám se v tom, vracím se k bodu prvnímu, zase ke třetímu, který po úvodní větě pokračuje: „...a to v době, ve které...“ Aha. No, nechala bych jen, že „se nevztahuje v době“, ale dobře holt.
Pokračuji dále a znovu zkoumám lokality a jejich vymezení i vyjmenováním konkrétních rakovnických ulic a -
PAK TO PŘIJDE!!! Oči se mi zalejou. Směju se? Jsem fakt tak škodolibá? Nevěřím svým rozchechtaným očím a znovu je vracím na městskou vyhlášku podepsanou naším Ing. starostou a Bc. místostarostou. Jednu z lokalit opravdu vymezují ulice - Fr. Diepolta, Pražská, Žižkovo náměstí a Emanova.
Nikoho nezesměšňuju. Každý si vždycky zavaří a zesměšní se pouze sám. Ale co my vlastně víme? Třeba jednou Rakovník opravdu bude vzpomínat na svého Emana.
------------------------------------------------------------------------------------------
"Když, mně šlo tak nějak hlavně o člověka..."
„Pozor, pozor paní, ještě za sebou máte auta, pojďte, já půjdu s vámi.“ Místo u Agrobanky už dávno není Nádražní ulicí s odbočkou k bazénu, místo klidné, jako ještě před časem bývalo. Tehdy i na kvítka v záhonu stihlo oko spočinout se zalíbením. Však dnes, macešky nemacešky, člověk, balancující na obrubníku, aby alespoň prvnímu autu umožnil výhled do křižovatky, kouká, aby si zachránil holý život, a šoféři, plní vzteku, že opět nezaparkovali, změnili cestu od bazénu v autostrádu. Lidí tu prochází stále hodně, leč - auta je trumfla, přibyla neúměrnou řadou.
„Víte, já jdu někdy po druhé straně, ale zacházet si přes ovčín až k Prokopovce, s taškama, no a tadyhle u přechodu dali ceduli a já přece přes ní nevidím, vy jo?“
Ne, já taky ne. Řeším to vstupem do vozovky, nic jiného nám totiž při rozhlížení nezbývá. Ale chápu, že paní s holí a s nákupem, který vláčí z náměstí na Zátiší, to poskakování sem a tam opravdu riskovat nebude.
Co já pro tuhle situaci můžu udělat? Napsala jsem do rubriky Dotazy občanů přímo na stránky města. Zda by nešlo ubrat cíp rozbahněného trávníku a rozšířit tak chodník. Že je zde prostor nevzhledný a hlavně nebezpečný, ze země tu trčí zbytky betonu a železné kusy po dopravním značení, ideální pro zakopnutí, pěšiny jsou tu vyšlapány už tři, nedivím se, chodec se bojí, ohrožen je ale i řidič, protože přes rozhlížející se lidi zase do stran nevidí on.
Obyčejná věc. Ubrat cíp v trávě naproti Agrobance, na odbočce z Nádražní ulice do Nábřeží E. Beneše, trávník vpravo. Troufám si tvrdit, že každý čtenář nyní ví, jaké místo mám na mysli. Ne však město, považte! Nejenže můj dotaz na stránky zveřejněn ani nebyl, ale odpověď e-mailem od magistra Kališe zněla: (cituji) Dobrý den, Váš dotaz jsem zaslal příslušnému odboru a ten mi sdělil, že z Vašeho popisu není jasně patrné, o jaký pozemek se jedná. Pokud tedy budete mít čas, zastavte se prosím za Ing. Žďánským na odboru správy majetku MěÚ Rakovník a domluvte se přímo s ním. Pokud by se však jednalo o plochu vedle stánku s kuřaty, tak tento pozemek je v majetku města pouze z 1/4 a zbytek je v majetku společnosti Sallerova výstavba, která v současnosti buduje vedle Billy obchodní dům. Pokud se jedná o pozemek za budovou rychlého občerstvení (vietnamská provozovna), pak je tento pozemek taktéž z části v majetku Sallerovy výstavby a z části v majetku GE Money Bank. (konec citace)
No... A co takhle kdyby si čas udělalo město, když už nechápe, co je odbočka z Nádražní ulice do Nábřeží Dr. Beneše, a na místo se prostě a obyčejně podívalo. Věřím, že by mu okamžitě došlo, že mně nejde ani o čtvrtiny, ani o metry, ba ani o jména majitelů, ale o normální bezpečnost lidí, která je stále více ohrožována, a tam by mělo jít řešení vlastnictví decimetrů čtverečních stranou.
Stačí se někdy naložit nákupem a jít pěšky z centra na Zátiší. Či tudy poslat babičku. Nebo své malé dítě... Ne každý má náturu kličkovat v řadě automobilů. Ne každý má oči i na zadku. A ne každý je v Rakovníku spokojen s tím, co se děje a neděje...
(únor 2015)
------------------------------------------------------------------------------------------
Čí je viadukt? Náš!
Máme toho dost! My, Rakovničané, my, Habešané - tedy my, Zátišáci. Ježišmarjá, to bylo slibů, to bylo tlachů, viďte. Dokdy že bude ten náš viadukt opraven. Dokdy že bude ta či ona uzavírka. Jeden směr, druhý směr, jeden chodník, druhý chodník, jedna čára, druhá čára, černá čára na zdi, bílá vedle ní, vždyť ty nejsi první ani poslední... (Promiňte, nějak samo to naskočilo.)
Rychlost vozidel že je prý omezena na 30 km/h. (Jo, prdičky naší babičky. Buď nejedou vůbec, tlačí se na sebe a hystericky troubí, nebo profrčí pěkně třicítce na just.)
Nové značení prý chodcům umožňuje bezpečný pohyb střídavě po pravé nebo levé straně chodníku. (Jo. Kulový bezpečný pohyb. Ku-lo-vý.)
Pracuje se na obou stranách mostu, značení se mění, dodržují se uzavírky... (Ále nedodržují...)
Chodcům je doporučeno místu se raději vyhnout. (Bodejť. Jen si bábo z eSKáNojmana táhni domů nákup pěkně okolo Rakony.)
A prý když je nepořádek, posílá se na místo městská policie. (Tak to byste tu, páni pendreci, ale museli stát furt. Nejde jenom o auťáky. Ty lidi hlídat, jak dojedí svačinu, fláknou pytlíkem z mostu dolů, i odplivnout si musí, chodec nechodec, no, běhat a zdržovat se nebudou, to je jasný.
A ničky ještě ta věčná opozice chce, aby vedení města pokáralo investora. Ten prý hrubě zanedbal v okolí stavby zajištění bezpečnosti. Samozřejmě, bezpečnost nade vše. Mezi námi - objížďka mohla mnohé vyřešit, fronta u závor by se chvíli vydržela a chodci (mámy s kočárky, školáci, důchodci), kteří to mají těžší, mohli mít klid.
To už je za námi. Ale! Copak ten bordel, co tam zůstal ještě dneska? Takovej šlendrián nepamatuju ani v tom šestašedesátym!)
V roce 1966 starý průchod zvaný „úzký profil celého Zátiší“ ustoupil rozšiřování silnice a celého viaduktu. Původní tunýlek, jenž měl podobu s podjezdem k expozici s ukázkou habešské vesnice na dávné mezinárodní výstavě v Praze, dal název celému Zátiší. Tak všímaví byli tehdejší obyvatelé. Nevymřeli všichni. I ti dnešní viděli, jak sníh pomalu zakrýval odpad ze stavby pod i nad viaduktem. Roztál, a spolu se sedmikráskami vykoukly po obou stranách silnice počínající černé skládky.
Jistě není lhostejno, kdo, jak dlouho a jak špatně opravoval, či ještě bude opravovat úzký profil celého Zátiší. Ten viadukt je náš. Nás Rakovničanů, i kdyby pracanti byli bůhví odkud. A stejně tak není lhostejno ještě v únoru zakopávat o vysypané hromádky na chodníku a denně míjet odložené palety, pytle materiálu, hadry a odpadky. Nevěřím, že je každý tak schoulen do zimního kabátu, že ony odporné mohyly nevidí.
Viadukt je náš. Máme si to snad jít uklidit sami?
(únor 2016)