Husovo náměstí

------------------------------------------------------------------------------------------

„Velká cena“ Rakovníka aneb Husovo parkoviště

       Mám pocit, že vše již bylo řečeno. Myslím, že vše již bylo i napsáno. Přesto debaty neberou konce, přesně tak, jako jejich viníci - nekonečné štrúdly aut.

      „Město malé s parkovištěm velkým“ - musel by dnes opravit svůj výrok o rakovnickém náměstí historik Stránský. Stejně tak Jan Renner by se podivoval, že větička - není druhého města, které by se tak krásným náměstím pochlubiti mohlo - rázem vzala za své.

       Jistě tak rázem to zas nebylo, auta vjížděla a vyjížděla už snad nespočetným množstvím variant, jen člověk - tedy ten, kterému na vzhledu města záleží - pořád doufal, že už nutně musí přijít  varianta nejlepší. Teď jde o to - pro koho nejlepší. Nechci nyní připomínat oprávněné nářky z Palackého ulice, z gymplu, ze školky, ani užívat svoje vlastní, ale stačí - i nechtěně - poslouchat návštěvníky i mnoho místních při procházení městem, v obchodech, na poště, u lékaře...

        “Jsem tu po roce a jsem v šoku. Dyť říkali, že ty auta zmizí, dyť tady bejvávalo tak pěkný náměstí...“ Skupinka stojí u mariánského sloupu a nevěřícně sleduje čtyřproudou silnici. Auta stojí po obou stranách, další zastavují těsně vedle (i do banky s papírem by to byla pěšky asi strašná dřina), no, a jiní je vesele objíždějí.

      “Sednout si tady dole neni kde, hlavně že se rejžuje ze smogu, žejo...“

Všechno bylo již řečeno, přesto náměstím pomalu nic jiného - kromě motorů - nezní.

      ...Vybírat tady prachy je protizákonné...  Najednou!   ...a co to bylo doteď?... vzpomeň, v osmdesátejch, prej ten rachot historickýmu jádru vadí, vyhnali auta a byl tu klid...  ...jenže chtěj po nich dneska potvrzení, že jedeš pro lednici...  ...ale, a doktoři si na potvrzení kvůli závoře čas udělat musej, co... já bych to nechal, ale o mnoho dražší, voni si rozmyslí, esli autem nebo pěšky...  no, a podivej tenhle, jede si z Nádražní, jako by nic, kdepak veme papírek? ...jako pěší zóna to stálo balík, a podivej, samej auťák... ...ať udělaj anketu, třeba jim někdo poradí, když pro ně jsou důležitější pítka... ...jo, to sem taky čet...

        Lidi, teď vážně. Drobet rozumu, a takovýhle polemiky, spory a petice nemusely vůbec vznikat. Děti by líp dejchaly, mámy s kočárkama bezstarostnějc přecházely a klucí důchodovýho věku by se při svym každodenním korzu náměstím líp slyšeli.   

       Půjčím si slova Honzy Vyčítala: Lidé bděte, a neblbněte, sem se všichni nevejdete!

(Míněno automobily, samozřejmě.) Protože totiž jen když přijdete pěšky, uvidíte, že

není druhého města, které by se tak krásným náměstím pochlubiti mohlo!

(květen 2003)

        Tak tenhle fejeton je opravdu dávný. Rok 2003. Tedy před téměř deseti lety. Co se od té doby změnilo? Na nedávném jednání zastupitelstva pan Laňka pronesl:

      „Před mnoha lety jsme tu přesně takhle seděli a přesně takhle jednali o parkování a projíždění Husovým náměstím. A řekl bych, že budeme tu sedět za dalších deset let a budeme projednávat přesně totéž.“  

I blbého k tomu napadá jediné:

A což, pánové, kdybyste tu takhle neseděli?

Co kdybyste tu dalších deset let nedřepali, ty zadky a oční víčka zvedli a na to náměstí došli?

Kdybyste je procházeli křížem krážem, v různé dny, v různé denní hodiny, s příslušnými odborníky, s dopravními policisty.

Co kdybyste místo počítání tržeb spočítali parkovací místa? Ordinační hodiny lékařů? Počet zaparkovaných při chodníkách? Včetně u pruhu zákazu stání? Počet ujíždějících pěší zónou v Trojanovce? Počet couvajících pod okny radnice?

Co kdybyste sledovali osobní auta, auta obyvatel náměstí, dodávky zásobování, cyklisty, pobíhající děti, vozíčkáře, turisty, lidi s chůzí pomalejší...

Co kdybyste se prostě jen obyčejně dívali?

------------------------------------------------------------------------------------------

Vážené vedení města Rakovníka, vážení spoluobčané

       Tisíckrát jsem se zařekla, že nikdy žádný návrh řešení dopravního problému na Husově náměstí k vašim rukám nedodám, zároveň mne však současná situace nutí k opaku. A to jen proto, že pořád doufám v lepší příští.

       Již ve své knížce Náměstí na dlani jsem v doslovu napsala větičku: „Mějte oči dokořán a uvidíte, jak je špatně, že je tu pořád strašně moc aut...“ Podotýkám, že knížka byla napsaná v roce 1999, tedy před třinácti lety. A co se změnilo? Aut neustále přibývá a přibývá. Náměstí mapuji, fotím, zapisuji poznatky. Mám k němu vztah jako ke svému vlastnímu domovu. Zmiňuji ho v každé své další knížce jako téměř něco posvátného. Měla jsem možnost hovořit o Husově náměstí se skvělými profesory, spisovateli a kulturními lidmi, kteří něco v Rakovníku znamenali.

       Když se do vedení města prosadil větou „Odstraním budku od gymnázia“ kluk, se kterým jsem si jako dítě hrála v jedné ulici, věřila jsem, že svému slibu dostojí. Ještě v roce 2004 tvrdil, že budka je největší kaňkou na tváři současného Rakovníka, ovšem o slibovaném řešení problému nepadlo ani slovo, po tři volební období, stejně jako onoho nedávného večera v KC. Jediné, co radnice dokázala, - vypsat soutěž pro děti, ať ony navrhnou, jak přemíru aut a ohyzdnou „kaňku“ na Zákostelí odstranit. Trapné, trapné a víc než trapné!  

      Stydím se, že jsem šla k volbám, stydím se za úředníky, stydím se za líné,  pohodlné a prospěchářské Rakovničany.

       Teď po mnoha letech návrh přišel. Závory. O protestech podnikatelů si myslím své. O vzhledu města se závorami taktéž. Pokud se člověku nezamezí bariérou, jede dál (už záměrně nepíšu „jde“). Strašné. Pokud se člověku striktně něco nezakáže či nenařídí, jede dál, a nebojím se použít příměru „přes mrtvoly“.

      Plamenné projevy a urážky, cosi o hrobaři náměstí. Omyl. Hroby na náměstí jsou všechna vaše auta, jen se zkuste podívat z okna patrového domu. Až špatně se vám udělá při pohledu na pohřebiště, kterým jste zazdili nádherné starobylé Husovo náměstí královského města Rakovníka. Že vám tento příměr přijde k smíchu? Mně už taky. A k pláči zároveň. Zákazy, závory, nařízení... Jen pak může u nás něco fungovat. Opravdu strašné, nemyslíte?

        A když se poněkolikáté vrátím ke své myšlence a poněkolikáté napíšu, že všechno je tedy pouze v nás, v lidech samotných, ťukáte si na čelo. Takže si vlastně neuvěřitelně odporujete.

         Pokud se vám nezamezí fyzickou bariérou, pojedete. Hlavně ať tu nejsou závory, jiné řešení přece obelstíte. Pokud navrhnu při chodníku u řady domů  zákaz stání, budete si jen „zastavovat“. Značku obelstíte. Pokud po vás automat bude chtít dvacku, budete nadávat. A obelstíte. Pokud vám přikážou parkovat maximálně tři hodiny - obelstíte. Pokud zastavíte na místech vyhrazených pro pacienty před čp. 2347 - obelstíte. Policistu? Ehm, koho? Ano. Rozumím. No jo, no...

        Pokud navrhnu za tři hodiny parkování na náměstí celkem šedesát korun, nařknete mě z vydírání.

        Pokud navrhnu, že projíždět ulicí Vysokou do náměstí je blbost a připomenu, že křižovatka Vysoké, Palackého a Husova náměstí nefungovala bez problémů ani za Hitlera, nařknete mě - ani nechci domyslet z čeho.

       Pokud řeknu, že parkovacích míst je v blízkosti náměstí víc než dost, ukamenujete mě, protože si přes svou pohodlnost už nevidíte ani na špičku nosu.

       Pokud dodám, že oproti jiným městům u nás jsou ona místa zadarmo, bude vám to stejně pořád málo!

        Už také proto a rovněž z principu, že si ničeho v našem městě nevážíme, navrhuji Husovo náměstí upravit především pro občany pěší, pro turisty, pro klidné vycházky seniorů a dětí, a nejen jich, pro fotografy a malíře, pro setkávání přátel a ke chlubení se před návštěvami. Máme čím. A až nám vrátí mariánský sloup, budeme k němu také ohleduplnější, co říkáte... Nesmíme naše hodnoty míjet bez povšimnutí, bez zájmu, s ohledem jen na vlastní prospěch a pohodlnost. I u našeho opravdu krásného náměstí totiž platí rčení, že nám jej nedarovali naši předkové, ale zapůjčily naše děti.     

(jaro 2012)

------------------------------------------------------------------------------------------

Tyl už v Rakovníku byl

        V sobotní den rakovnického posvícení byla v Tylově divadle slavnostně odhalena bysta českého dramatika Josefa Kajetána Tyla. Mistr Miroslav Pangrác může být pyšný na svůj um a my Rakovničáci zase na Mistra Pangráce. 

         Postarší žena a muž stoupají při průvodním projevu do schodů, zarazí se, a pak okolostojící zaslechnou: „A proč zrovna Tyl? Co on má společného s Rakovníkem? Ani tu snad nikdy nebyl.“

         A tak nejen pro tento pár - co při ceremoniálu nezaznělo. Ano. Má. Český významný dramatik J. K. Tyl má s Rakovníkem společné -  zaprvé - již od počátku našeho divadla na Sekyře - jméno. A do Tylova divadla teď - považte ta příležitost, ta možnost - umístili bystu přímo Tylovu od významného sochaře a rakovnického rodáka.

          A zadruhé? Tyl v Rakovníku samozřejmě byl. Je to tedy už nějaký ten pátek, psal se tehdy rok 1844. To ranhojič a vlastenec Štembera kamaráda pozval, prý pochlubit se městskou knihovnou, kterou s malířem pokojů Hovorkou založili.

         Tyl se na cestu vydal s mladším kamarádem Lamblem (dvacetiletý Vilém Dušan ještě netuší, že jednou bude věhlasným lékařem a také milostným partnerem Boženy Němcové).

          A jdou z Prahy pěšky. Je léto, horko, večer na ně únava padá v Rynholci. Poprosí sedláka před domem. Kdepak, nepomůže. Až jiný, za Pecínovem, nechá je sice dlouho čekat, ale nakonec zapřáhne a o půlnoci se přátelé konečně setkávají v Rakovníku.

         Ve městě venkovském, zemědělském, na naše hosty snad až příliš. Je cítit hnůj a splašky. Každé ráno se na náměstí ozývá práskání žilou, hromadí se dobytek, a než jej pastýř vyžene z města ven na pastvu, probuzený Josef Kajetán a jeho přátelé udiveni běží k oknu hostince na náměstí.

      „Vskutku se scházel na prostranném náměstí pěkný dobytek jdoucí na pastvu.“ - doslova po čase napíše v Rozprávkách letního cestovatele, vycházejících na pokračování v časopisu Květy.               

          Až tedy budete stoupat po schodech do nádherného rakovnického Tylova divadla, při pohledu na věrohodnou bystu proti vám vězte, že - Tyl už opravdu v Rakovníku kdysi byl. Tehdy mu vadil zápach, křik a dobytek na náměstí.

         A co dnes vy na to, pane Tyle? Kdyby vám Mistr sochař dovolil otočit pohled opět směrem k rynku... No podívejte -

         Nebývalo lépe, když vyšel pastýř, zapráskal žilou a vyhnal dobytek ven z náměstí..?   

(září 2010)

------------------------------------------------------------------------------------------

Hej, páni konšelé, Píši Vám

         Ne, to nebude seznam Gottových písniček. Jen se to tak šiklo k sobě. A pozor - 248! 256! 245! Ani se rakovnická písalka Monika Pokorná ještě nezbláznila definitivně. Jen si zase po čase představila svoje Náměstí na dlani a udělala průzkum. Vážení, tak tato ohromující čísla se dají napočítat v různé dny v několika minutách, při okamžitém zátahu. Počet stojících a jedoucích aut na Husově náměstí (pouze na něm!) se v daném okamžiku blíží ke třem stům! Počet aut na starobylém náměstí Královského města Rakovníka, na jednom z nejhezčích náměstí v celých Čechách.

        Poučme se z historie - radívali od Jungmanna přes Masaryka a Čapka všichni rozumní. A co praví historie Husova náměstí?

       „Srážka aut! Dne .... srazilo se osobní auto MUDr. J. S. s autem J. P. na nároží ulice Palackého a Poděbradovy u domu J. Lutovského. Bohudík to na téhle osudné křižovatce dopadlo dobře, ale - je otázka, jak dlouho ještě budeme mít to štěstí...“

        A nechceme to slyšet, obzvlášt ne před volbami, ale množí se to, množí, a jeden se ani nediví - „Hele, v sedmdesátejch a osmdesátejch se na náměstí nejezdilo a byl pokoj“. Byly výjimky, dalo se jet samozřejmě i pro koberec, nábytek či lednici (i to se přece prodávalo na náměstí), i obyvatelé náměstí vlastnili motorové vozidlo a i autobus městské dopravy tu projel několikrát za den. A všechno šlo.

      Jistý program holedbavě slíbil vykázat příšernou výběrčí boudu z nejstarší části města. Jedné z našich nejkrásnějších, nejdochovalejších, nejobdivovanějších návštěvníky. Dnes už raději nikdo ani nepočítá ty roky, po které budka straší na našem historicky původním rynku. Fara, kostel, zvonice, nejstarší reálka v Čechách a ... A umělohmotná bouda a smrad z výfuků!

       Pak si program už sám nevěděl rady, kudy, co, jak a kterým směrem, a náměstí měl spasit další nápad - „Děti, pomozte. Namalujte řešení dopravní situace na náměstí“...

      Trapné.

      A dopravní situce blbá a blbější. Stěžovali si kantoři ze školy a školky, rodiče dětí, občané ulice Palackého. Právem, samozřejmě. A projít náměstím? „Já bych je hnal! Zdražit ten poplatek za vjezd a on by si každej rozmyslel. Značky, sakra. Zákaz stání, dopravní obsluze vjezd povolen.“  Názorů padalo spoustu, jen nějak nedopadaly na úrodnou půdu. Jaké řešení namalovaly děti, respektive jejich rodiče, a jestli vůbec, nevím. Vše mírně utichlo, a mírně (protože český člověk už je přece jen otráven a unaven) se rozbouřilo až v poslední době.

       Asi mám i štěstí, že jsem „jinde“. Post starosty města pro mě skončil někde u vážených pánů Diepolta, Vaněčka, Čermáka... Přesto mě nenechal klidnou nesouhlas jednoho z bývalých s neumístěním pojízdné restaurace. Kam? No na náměstí, přece! (Mimochodem - díky za to rozumné rozhodnutí.) Proboha, kdo jiný, než vedení by stále měl mít největší zájem na tom, aby za jejich úřadu město vzkvétalo, eventuálně dříve pokažené aby se záslužně napravilo?  Přece i vedení města ví o starobylosti nádherně zakřivené ulice Vysoké. Vidí, jak je krásně úzká... Ví přece, kolik peněz stálo předělat zóny Trojanovky a Nádražní... Ví, že udělat z náměstí přeplněný kruhový objezd je zrůdnost. Znají, jak nakládat s dopravním značením... Že ano?

        I oni přece jistě vidí, že ať naším nádherným náměstím chodíte kdykoli, a křížem krážem, už si, bohužel, pěknou fotografii nepořídíte. Nezvěčníte si Husovo náměstí Královského města Rakovníka...

        Všechno by mělo mít své meze. Když už lidská hloupost mezí nezná...

(březen 2010)

------------------------------------------------------------------------------------------

Výňatek z článku Rakovnického deníku 

       „...systém zde funguje od roku 2003,“ poukázal Nejdl. „Je s podivem, že nám nikdo nic zásadního nevyčítal, a ani to původní nařízení, kromě tedy některých lidí, kterým se systém závor nelíbí...“

      „nic zásadního“ ... „některých lidí“... 

       Opravdu vám to, Rakovničtí, přijde jako „nic zásadního“, že se nám budka a závora z mnohých důvodů „nelíbí“? Opravdu je nás za devět let tak málo, že jsme jen „někteří“? I kdyby se už nevímjakým šetření zjistilo, že systém v rozporu se zákonem není, i kdyby někdo uznal, že je... Kdo vrátí gymplákům, dětem ze školky a obyvatelům ulice Palackého těch devět let? Kdo jim čím nahradí klid a vzduch bez škodlivin z výfuků? A nám všem ostatním - z prohlížení fotek ze současného náměstí a Zákostelí - kdo zruší pocit, že je to u nás jak „u blbejch na dvorku“?

       A vrcholem je výrok vedení města na veřejném jednání: „Máme to povoleno do roku 2013. Takže máme vlastně ještě rok čas“.

------------------------------------------------------------------------------------------

Tak jsem se zúčastnila veřejného projednávání

        Už týden před termínem konání oné toužebně očekávané veřejné diskuze špatně spím. To tak někdy mívám. Nemůžu usnout, něco si mumlám, před něčím důležitým chci být Vždy připraven. A teď tedy obzvlášť. Jde přece o naše náměstí. Já, jenom bych ráda přítomným také něco řekla. Já. Se sebevědomím pod bodem mrazu. Se žádnou zkušeností mluvení na mikrofon. Ale s jasným cílem. Tak třeba - Děte už do háje s vaším ježděním a parkováním na náměstí. Že se nestydíte, podívejte se na seniory, i lidé o dvou holích chtějí žít, chodí, a třeba z dálky, k lékaři, na poštu, na nákup. A usmívají se víc než vy všichni v autech. 

        Kolik už jsem toho o našem náměstí napsala. A teď to chci lidem i říct. Ale...  

        Podnikatelé. Peníze. Tržby. Parkovací místa. Parkovací karty. Čipy. Rezidenti. Závory. Automaty. Osobní urážky. Jsem tady správně? Plamenné projevy. Dav šílí. Fanatici. A znovu tržby. A peníze. Peníze. Peníze.

        „Co takhle náměstí jako místo, kde by bylo možné se setkat, projít... Místo, kam není potřeba dojet autem... Zaparkovat opodál a na náměstí dojít...“  Za tyto věty tleskám. Téměř jediná. Na mou hlavu se snáší posměch, rovněž tak směrem k navrhujícímu. Marná snaha.

         A znovu peníze, a znovu tržby. A znovu plamenné projevy a osobní urážky.

         Zopakuju si, co bych tak ráda řekla. Že i kdyby se tu všechny studie přetrhly, tak je to stejně jenom a pouze v lidech. Je to o zvážení, zdali je opravdu nutné na náměstí jet a parkovat. Vždyť to snad přece musí uznat každý hlupák. Že si náměstí vědomě zazdíváme, ničíme. A ještě mi zatleskají, protože jim to dojde.

         Nezatleskají. Nikdo. Tleskám zase jenom já. Člověku, který řekl úplně přesně to, co jsem měla na mysli. Jsem ráda, že přišel. Nemyslím to alibisticky. I když mi srdce opravdu málem prorazilo hrudník a moje máma se asi o mě maminkovsky bála, protože poznala, co mám v úmyslu. Strašně moc jsem chtěla, aby to v sále zaznělo. Ovšem - zase marně. Dva, tři, čtyři s názorem Zachovat náměstí pro lidi... Na celém tomto shromáždění? To je ale zatraceně zoufale málo.

         A jezdit. Vjíždět a zadarmo. A parkovat. A zadarmo. A jen houšť. A větší kapky. A ... A po mně potopa! Dav si trvá na svém.

         Je mi smutno. Chtěla jsem přece - ... Chtěla jsem vysvětlit, nabádat, apelovat... Poprosit... Tak tohle jsem nečekala. Moji Rakovničané mi nerozumí. Netušila jsem, že už jsou tak vzdálení. A - kdy tedy na to přijdou? Co ještě to náměstí bude muset snést? Náměstíčko moje milé, vždyť já si tě nemůžu už ani vyfotit...

         Pořád špatně spím. A když přece jen usnu, zdá se mi sen... Běhám s kamarádem Mirkem Dušínovic po krásném, ba nádherném Husově náměstí v Rakovníku. 

...

         Já vám, milí a vážení čtenáři, teď nějak nevím, jakým titulkem opatřiti následující věty. Jestli opět něco málo o náměstí, nebo snad o liknavost městské policie, nebo špatná práce města nebo špatná práce firmy, jež má na starost obnovení dopravního  značení nebo nezájem města o pořádek, o dodržování nařízení, o estetičnost... Vážně, nevím.

         Město Rakovník má na svých internetových oficiálních stránkách rubriku Dotazy od občanů. Tedy - zeptala jsem se:

        Dobrý den. Obracím se na Vás s dotazem - Kdy se bude obnovovat už dlouhou dobu poničené dopravní značení na Husově náměstí? Konkrétně jde o žlutou čáru na zemi v oblouku západní části. Kompetentní osoby tuto skutečnost míjí bez povšimnutí, takže to vypadá, že se v tomto oblouku smí parkovat (tak jak denně vidíme). Také je možné, že se čeká, až barva oprší úplně, a už tak dost přeplněné náměstí se auty zacpe ještě více. Předem děkuji za objasnění situace. Monika Pokorná

      Místostarosta Švácha mi týž den, tedy 12. dubna, ochotně odpověděl:

Dobrý den. Děkuji za dotaz a jsem rád, že mohu k odpovědi připojit příznivou odpověď. Město zadalo Vámi zmíněné práce již minulý týden a v současné době se čeká na alespoň jeden zcela suchý den, aby bylo vodorovné dopravní značení možné se zárukou obnovit.

      14. května však nezbývá než konstatovat, že zřejmě již přes měsíc denně vytrvale prší.

      Urejpaná, myslíte...

      Ne. Už smutná.

------------------------------------------------------------------------------------------

Zřejmě slušnej oddíl

       No jo, no, tak sorry, mně to prostě nedá. Stačí vidět slovo náměstí a - už to vaří samo. Jsem na světě přece jen nějaký ten pátek a po Husově náměstí jsem se už něco nachodila. A co je špatného na tom, že bych ráda i dál. Proto ten můj téměř už dvacetiletý osobní boj, v podobě písmen na papíře. Různých a na různá místa. Boj za ty, co se tu snažili před mnoha lety, a boj pro ty, kteří přijdou po nás.

       Kolikrát se v „mém boji“ již objevila myšlenka party lidí, odborníků… Kolikrát se tam objevilo procházení náměstí, zkoumání, počítání, kontrolování…  

       To víš, že jo, Pokorná, náá tebe tu zrovna čekali, až jim to poradíš. To tady, na tvejch stránkách, si určitě přečetli, že maj vzít odborníky a policisty a jít na náměstí…

       Ale počkat, oni také přece nepíšou, že na to náměstí skutečně půjdou. Píšou, že ustanovili komis. A takováhle komis, řeknu vám, to je ale nějakej krok dopředu. A to složení, hm… Von je tam zas. Když už to jednou slíbil, že jo… No tak, jednou to asi nebylo, navíc, jednou to slíbil ten, po čase zase někdo úplně jinej, ale občane - ty zase hlavně vol a - čekej.

       Vidíš, teď máme komis. A to složení…

       No, zřejmě slušnej oddíl, no.

(říjen 2015)

------------------------------------------------------------------------------------------

Jaromír Tupý, Rakovničan, původem Jihočech. Celý jeho aktivní život provázel sport a všechny úspěchy v něm předcházela dřina, férové jednání, respekt ke sportovním soupeřům, hrdost nad státním znakem na prsou v týmu československých motocyklových reprezentantů. Stejné zásady byly a stále jsou jeho prioritou v občanském životě i v politice. Angažoval se v městském zastupitelstvu, v městské radě Rakovníka. Mrzí jej, když se městu nedaří - to je také jeden z důvodů, proč na nedobrá rozhodnutí, poškozující pověst Rakovníka, upozorňuje veřejně.  

Závory + budka = nekonečný příběh

       Již více než jedno desetiletí v životě Rakovníka se odehrává nekonečný a zřejmě i nekončící příběh na téma „budka a závory“. Za tu dobu bylo na toto téma napsáno nespočet článků, vysloveno mnoho názorů, dáno ještě více slibů, svoláno veřejné shromáždění, na radnici předány návrhy občanů, byla jmenována Dopravní komise z řad expertů, která skončila svoji nečinnost v den, kdy byla ustanovena komise nová, jejímiž členy se stali ještě významnější experti. Jeden občan si na téma nekonečných slibů o odstranění budky vybudoval ve volbách slušnou pozici v křesle místostarosty, politické strany a různá hnutí měly jako stěžejní bod volebního programu „řešení dopravní situace v centru města“. 

       Poslední informační perlička místostarosty: „byla přelepena informace u vjezdu na náměstí, protože podle zákona nelze zpoplatnit vjezd na veřejné prostranství“. Potud pravda, ale: závora zůstane a pustí mne dál pouze tehdy, až si vyzvednu vjezdový lístek, který zaplatím při výjezdu!! Takže přelepení informace, jejíž smysl porušuje zákon, mne nezachránilo a dále  zaplatím ne za parkování, což je podle zákona možné, ale za vjezd na veřejné prostranství, kdy mi již nabíhá placený čas a to zákon nedovoluje. Na tuto nesrovnalost zákona a účel závor jsem v minulosti několikrát upozorňoval a nic se nezměnilo. A nezmění se zřejmě ani nyní, přestože místostarosta přiznává porušování zákona.

       A aby toho nebylo málo, tak se na historickém rakovnickém náměstí objevila začátkem října další a nemenší obludnost - hliníková konstrukce jakési vyvýšené rampy před vchodem do budovy České spořitelny. Celá letitá kauza -  „závory a budka“, doplněná novou obludností, je prostě na budku!! Která politická strana či hnutí si dá do příštího volebního programu její odstranění?

                                                          Jaromír Tupý

25. říjen 2015

------------------------------------------------------------------------------------------

Zatracené náměstí

     Tolik opěvované a tolik zatracované. Milované i k nesnesení. Tolikrát propírané. Rakovnické náměstí.

     Dávalo nám radost. Legraci a setkávání. A zmrzlinu, elpíčka, usárnu, knížky... Byl-li při courání městem najednou chlad, stačilo zabočit do náměstí, tam je přece tepleji. Dokonce tam i méně prší. Bylo-li vám doma smutno, kvačili jste na náměstí. Nabídlo vám přátele a blízké. A kdybyste potřebovali z náměstí třeba do Šamotky, sedli jste ve stínu u spořitelny na mandelinku a jeli jste. Bez front, bez zácpy, bez smogu.

     Bez problémů totiž fungovalo naše náměstí mnoho let úplně normálně.

     Poslední dvacetiletí je plné výmluv, obcházení vyhlášek, dopravních značek a plné různých ALE... Ordinace byly praktičtější v bývalé budově KSČ, ale... Náměstí má vyhrazená parkovací místa, ale... Zásobování má svoje časy vymezené na dopravních značkách, ale...

Vybudovaly se nákladné pěší zóny, ale... Dopravní značky přikazují směr jízdy, ale... Přibyly kamery, ale... Máme strážníky, ale...

     Poslední léta totiž přinesla onu českou cochcárnu a společnost spíše působí jako svoloč a zběř. A pokud se tak zatraceně chová, musí nutně nastoupit tvrdá ruka zákona, vyhlášek, policie a soudu. Nebaví mě neustále prosit městskou policii, telefonovat, dojít až ke stížnosti a k ničemu nevedoucímu rozhovoru s bývalým starostou města.

     Nebaví mě věčně upozorňovat strážníky a jejich pomocníky, že – z náměstí řidiči vycouvávají pod okny radnice do Trojanovky, odjíždějí za dívčí školou parkem, přejíždějí přes prostředek náměstí, vyjíždějí zakázaným směrem ulicí Nádražní... Oni to totiž všechno moc dobře vědí. Do telefonu řeknou – přece nebudeme lidi otravovat pokutama, při míjení přestupku reagují – já jsem si nevšim (a vás by více potěšilo – já se podívám na záznam a piráta obešleme), a na sociální síti se dočtete, jak nad jízdou v pěší zóně a nebezpečně v protisměru „přimhouřili oko“.

      Nemá tedy už cenu řešit závory, parkovací automaty, vjezdy, výjezdy, zbytečné kamery, zničené pěší zóny a nedodržované zákazy. Na náměstí už není příjemně. Už zde nepotkáme přátele. Potkáme auta. Knihkupectví skončilo, usárnu už tu nekoupíme, elpíčka taky ne a Šamotka rovněž dávno vzala za své. Na všem jsme se tu podepsali, jen co je pravda.

      Vykašleme se tedy na všechno, nesnažme se, nebojujme. Dnes je trendem – přimhuřovat oči...

      Co na tom, že naši potomci už budou muset chodit jen se zavřenými. Že?

(červen 2016)

-----------------------------------------------------------------------------------------

Externí odkazy:

www.spisovatele.cz/monika-pokorna

cs.wikipedia.org/wiki/Monika_Pokorn%C3%A1

Podporujeme:

petronilahausildova.myportfolio.com/